Podzimní radosti (materiální i nemateriální)

Podzim je krásný roční období. I když v pondělí, až budu před 7 ráno zase mrznout na zastávce s holýma kotíkama v letních botkách, protože jsem si zatím nebyla schopná koupit nic teplejšího, možná souhlasit nebudu (a ještě k tomu nebudu mít kávu na zahřátí, protože jsem si dneska rozbila svůj skleněnej IKEA termohrneček! Jak říkal Tom – zajímavý, že AŽ DNESKA, když ho mám měsíc #těžkejživot), ale momentálně jsem z příchodu novýho ročního období nadšená. A protože se jako skromná holka umím radovat z krásně zbarvených popadaných listů, a zároveň dokážu rozmazeně prohlašovat, že nemám co na sebe a další svetr NUTNĚ potřebuju, spojila jsem všechny radosti z posledních dní dohoromady – ty materiální i nemateriální.

Takže co mi v posledních dnech udělalo radost?

1) #protožepročne

Hned na začátek ta největší radost.

S Tomem jsme v poslední době hodně mluvili o tom, že by bylo krásný někam zase vyrazit. A ideálně na naše výročí na konci listopadu. Jak by asi byla krásná podzimní Paříž. A nebo Londýn, kterýmu to podzimní šedivo dokonce sluší. Nebo třeba Řím? Tam by nemusela být ani taková kosa. A co taková Barcelona?

Ke každé destinaci jsme měli nějaký ALE. V Londýně bude beztak pršet až foukat moc. Řím bychom si užili víc s pizzou a Aperolem na zahrádce, hezky venku až do noci jen v letním oblečení. A Paříž? Co když by to nebyl podzim jak v našich představách, kde okolo Eiffelovky poletují oranžový lístečky, ale jen zima, zima, šedivo a déšť? No a Barcelona…nebylo by nám tam líto, že jsme sice na pláži, ale koupat se už nedá? A vůbec, neměli bychom vlastně šetřit, ať se jednou dostaneme do toho vysněnýho New Yorku?

Prostě jsme o všem přemýšleli až moc.

A pak na mě najednou na Facebooku vyskočily levný letenky do Edinburghu! Do Edinburghu, o kterým pořád říkám, jak je to nejkrásnější město, kde jsem kdy byla! Do Edinburghu za 800 z Prahy, zpáteční? Nepřemýšlela jsem ani 2 minuty, a už jsem tahala kartu z peněženky. A až když jsem chtěla Tomovi zavolat, že v listopadu budeme balit kufry (vkastně nebudeme, na to jsem byla moc šetřivá! Příručák bude stačit! :D), došlo mi, že je to přesně na naše výročí!

Jasně, bude tam kosa. Mnohem větší než v Londýně nebo Paříži. Bude tam šedivo, beztak i pršet. Ale bude to Skotsko! Nejkrásnější město, kde vznikaly kapitoly Harryho Pottera! A že tam bude pošmourno a typický anglický počasí? S tím tam jedeme, takže nebudeme překvapení.

2) #připravenanazimu

„Ve Skotsku bude zima“ je teď moje oblíbená nákupní věta, které vděčím za krásnej žlutej kabátek z Reserved. A beztak brzy i za další huňatej svetr.

Vždycky, když si chci koupit něco novýho na sebe, hned se v tom vidím v konkrétní situaci. Košile do nové práce. Svetřík na podzimní pocházky. Letní top do Dubaje (to jsem ještě netušila, jak to bude s tím pitomým Ramadánem :D), klobouk do Milána…a kabátek do Skotska.

3) #nemámconasebe

U duchaplného tématu jménem oblečky ještě zůstaneme. Jak se blíží nové roční období, vždycky mám potřebu si koupit i něco novýho na sebe. A jsem si jistá, že nejen já (vždyť nás k tomu výlohy a nový kolekce v obchodech tlačí už od začátku srpna!). A jinak tomu nebylo ani tentokrát, na začátku podzimu.

Navíc jsem se kvůli stěhování k Tomovi (z 3 plus 1 do 1 plus 1) zbavila asi 70% šatníku. Ty hromady oblečení mě napřed strašně vyděsily a měla jsem výčitky, že jsem si toho dřív asi kupovala fakt moc. Pak jsem se začala uklidňovat tím, že jsou to věci starý třeba 7 let. Šaty co jsem měla před 4 lety v Barceloně, stály 200 stovky a teď jsou jen samej žmolek. Svetr ze sekáče, co nebyl hezkej snad ani před těma 3 rokama, kdy jsem si ho nadšeně koupila. Vytahaný kalhoty. Hromada triček co se v pračce zázračně zmenšily. Kraťoučký sukně ze kterých jsem už vyrostla. Obrazně řečeno i doopravdy….a tak jsem musela být nemilosrdná. U spousty věcí jsem se přistihla při slovech „třeba se to ještě bude hodit…na doma“, ale pak promluvila princezna v mojí hlavě a donutila mě všechny zašlý, vytahaný, vybledlý a ošuntělý trička vyhodit. Naštěstí!

Po vytřídění jsem ze sebe měla fakt radost. Říká se, že když si uděláte pořádek ve věcech a zbavíte se starých věcí, budete se cítit líp a tak „lehce“. A to musím potvrdit!

Za to jsem si ale slíbila odměnu! 😀 Za vyhození onošených věcí, co jsem ale měla tak ráda, jsem si pořídila pár nových a krásných kousků.

Jestli na oblečení něco miluju, tak jsou to výšivky! Takže tohle tričko z HM se mnou domů muselo. Svetr jsem vlastnila pěknej jen jeden, takže růžovej a TAK PŘÍJEMNEJ z Pull&Beat byl láska na první pohled. Overálek z New Yorkeru je přesně podle mých představ (zajímavý je, že New Yorker mi sympatickej není, ale když už tam jdu, vždycky tam najdu něco krásnýcho, co ani nevypadá, že je z New Yorkeru :D). Růžovej kabátek z HM jsem si koupila opožděně k narozeninám za obálku od rodičů (jistě budou mít radost :D). A bílý kalhoty? Ty jsem na sobě neměla snad 7 let. Měla jsem pocit, že když nevážím 50kg a nemám hubený nožičky, nic takovýho není pro mě. Že bych v tom vypadala jako bílá velryba. Vždyť bílá rozšiřuje! A to já teda nepotřebuju! Ale pak jsme s mužem v Bershce objevili tyhle bílý za 200. Nechtěla jsem si je ani oblíct, vždyť je jasný jak blbý to bude! Ale Tom mě donutil……a teď jsou to moje nejoblíbenější kalhoty vůbec! A na to, že v nich nemám hubeňoučký nožičky jako párátka už úplně kašlu #konečně.

A ty zlatý naušnice? Jsem stará straka. Jak cikánka od kolotočů. Co je zlatý a lesklý, to musím mít. A veliký náušnice jsem už neměla žádný. Takže…

4) #podzimníklišé

Zní to jako největší podzimní klišé. Podzim = huňatý svetry, voňavý svíčky, horkej čaj, burčák a svařák, všechno s dýňovou příchutí, světýlka, barevný listí… Ale kdo by to nemiloval? Kromě toho všeho jsme si teď doma hodně oblíbili vosky Yankee Candle do aromalampy, kterou zapalujeme skoro denně. Protože není nic lepšího než přijít domů, kde voní skořicový šneci, dýňovej koláč, kokos nebo třeba makronky!

5) #cototadyvoní

Jak voní podzim? Jako dýně, skořice a hřebíček ve svařáku! Jak voním já? Pokud zrovna nejsem v tělocvičně upocená jak starej dřevorubec. Jako Burberry Body! Už sakra dlouho. Vždycky, když mi dojde si říkám, že už bych si mohla koupit jinej parfém. Dokonce jsem si několikrát objednala na Notinu různý maličký vzorky parfémů co se mi líbily, abych vyzkoušela, co mě zaujme nejvíc (a co mi muž pochválí aniž by věděl :D) Ale nakonec byla vždycky největší změna to, že jsem si objednala Brit místo Body, ale pořád od stejné značky. Nebo teď, abych zkusila něco novýho, když už je ten podzim, místo klasiky jsem si koupila Body Intense. #notojetedazměna Že bych našla TU svoji vůni, která ke mně prostě patří? A nebo jsem jen autista?

6) #žítbrno

Nejkrásnější na podzimu (kromě těch světrů a šálků s kávou!) jsou stejně procházky. Když je teda babí léto, ne zrovna liják, kde vám nepomůže ani deštík, protože to stejně cáká ze všech stran. A takových krásných dnů teď naštěstí pár bylo, a to by byla škoda nevyužít k procházce. Ať už na víkendovou snídani do města, s pejskama na Špilberk, a nebo jen tak do města. A při jedné z nich jsme narazili na nejkrásnější vyhlídku na celý brno! No dobře, nebyla to procházka jen tak, šli jsme do Městské tržnice na koblihu. Ale na to se historie neptá. A přímo v té nově otevřené tržnici, ve 3. patře, je krásná terasa s novým posezením. Když jsme tam byli v podvečer my, v takovou tu zlatou hodinku, kdy je nejkrásnější lehce oranžový světlo, tam nebyl vůbec nikdo. Jen my, 2 zlobiví pejsci, výhled na všechny strany….a kelímek slaďoučké Pálavy ze Zelňáku. Nemohla jsem být spokojenější!

7) #hubnemedoplavek

Tenhle podzim patří donutům. První na Tržnici jsem měla na svoje narozeniny, a od té doby na tuhle nezdravou mastnou dobrotu (protože co je sladký a mastný, to je dobrý. Což vysvětluje, proč řapíkatej celer dobrej není! #moudro) musím zajít alespoň dvakrát do měsíce. A ještě radši každej týden, což se teď daří.

La Donuteria na Zelňáku je oblíbenec nejen kvůli těm božím donutkům, ale taky kvůli parádnímu místu s výhledem na radnici. Ale minulý týden jsme konečně poprvé navštivili i Kafe a Kobliha na pekařské a to byla taky neskutečná dobrota. Pro mě klasicky kokos, Tom si dal jahodovou plněnou šlehačkou. A i když normálně šlehačku nemusím, tohle bych mu snědla nejradši celý! A ještě k tomu mají na zdi plameňáka a nad barem jednorožce!

A když bych měla vybrat jen jednoho donutového oblíbence? Těžko říct! V Donuterii mi víc chutná těsto, v Koblize zase poleva.