2017

12 měsíců. 6 zemí. 6 letů. 52 metrů čtverečních. 26 pomyslných svíček na dortu (ve skutečnosti to byl nápis H A P P Y B I R T H D A Y na krabici s Bun bo nam bo, ale na detaily se historie neptá). 1 výročí. 2 placatí psi. 1 Spartan Race. Tak málo naběhaných kilometrů, že to nemůžu ani napsat, ale o to víc nazvedaných kil.

Projela jsem se na čerstvým manžestru za východu slunce. A pak s výhledem na Alpy snídala (mimo jiné) prosecco. Byla jsem v reklamě mé nejoblíbenější sportovní značky. Prošla se po zamrzlé přehradě. Viděla kouzelný noční Miláno a v únoru seděla na břehu milánskýho kanálu jen v saku. Splila si materiální jablíčkářský přání. Přestěhovala se. Po půl roce. Protože proč ne. Oblíbila si červenou barvu, která mi z přesvědčení dřív nikdy neslušela. Byla na první služební cestě s nejlepším nejen-kolegou. Začala jsem si dopřávat bez výčitek jenou za čas burgery i donuty, aniž bych přibírala. Dala si pauzu s crossfitem, abych si uvědomila, že se k němu vždycky s láskou (v rámci možností, mluvíme přece o angličácích a trhusterech!) vrátím. Splila si i takový cestovatelský sny, o kterých mě dřív ani nenapadlo snít. Stala se závislou na Bun bo nam bu z Olomoucké. Na Dubai jsem koukala z nejvyšší budovy světa. Čím dál víc si uvědomovala, jak je to Brno boží. Z vlasů si vyčesávala pouštní písek. V Krakowě viděla ten nejkrásnější ohňostroj ze všech. Nad Berlínem pozorovala západ slunce z budovy Reichstagu. Koupila letenky do Skotska, jen tak. Na kole se projížděla po opušteným letišti. Párkrát se ráno dost styděla (aneb kdo se ráno nestydí…#koliktije). Plazila jsem se v blátě pod ostnatým drátem šaty a podpatky. Nechala se ostříhat na mikádo, abych zjistila, že ne vždy vám ostatní radí dobře. Radovala se z každýho milimetru, když vlasy konečně povyrostly. Užila si osmichodovou večeři v luxusní restauraci i opékání buřtů v místě mého dětství. Naučila jsem se výborný domácí burgery. Viděla kavárnu, kde J.K.Rowlingová psala ten nejlepší příběh na světě. Měla dvě práce najednou, vydělala relativně dost peněz (na bakalářku filozofické fakulty sakra hodně!:D) a zjistila, že dlouhodobě to zvládat nemůžu. A nechci. Na přehradě řídila malou loďku (o pokusech s jejím parkováním pomlčíme). Pochutnala si na dobrotách od babičky (protože ne každej to štěstí má). Místo jednoho placatýho pejska začala venčit dva. Poprvé zdobila dva vánoční stromečky…

A k tomu třeba dala během jednoho roku dvě výpovědi (tu první jsem ještě nějakou dobu dávat neměla, tu druhou mnohem dřív) a s prací si užila hodně nervů. Ale holt jsem ještě na začátku pracovní cesty, a pořád je lepší zjistit co chci a nechci v šestadvaceti, než vůbec. A kdosi moudrý kdysi řekl (byl to Jan Werich? Michal Horáček? Michael Jackson? Majk Spirit? Nebo snad Beyoncé?), že někdy musíme udělat jeden krok vzad, abychom mohli udělat jeden vpřed.

A zkušenosi nemusí být dobrý, hlavně že jsou #chytrájakrádio. A kdyby byli všude jen samí jednorožci a duha, za chvíli bychom si jich nevážili. Tak začínám novej rok na novo se vším všudy. Když už, tak už.

Od pracovního stolu vidím přímo na Špilberk a naproti mě je na stěně velikej citát Coco Chanel: KEPP YOUR HEELS, HEAD AND STANDARDS HIGH. Tak jo.

 

Rok to byl těžkej, ale bez přehánění ten nejlepší v životě❤ #životjeboží

A vám přeju, ať je další rok alespoň tak povedenej, jako tenhle můj. S trochou duhy a cukrové vaty navíc!

 

 

Reklamy

4 komentáře Přidejte váš

  1. Kamil napsal:

    a kde ted pracujes? 🙂

    To se mi líbí

  2. Stáňa napsal:

    Taky přeju hezký rok 2018 – ať je takový, aby bylo na co vzpomínat 🙂

    To se mi líbí

  3. Ráďa napsal:

    Market, krásný rok jsi prožila. Bylo to vidět na instagramu i zde. Do nového roku Ti přeju, abys zůstala taková, jaká jsi a abyste s Tomem byli nadále šťastní a spokojení. A s vámi i ti dva „placato-čumáčci“. Ráda Tě čtu (a šmíruju).
    PS: V práci mám nového kolegu, který vypadá jako Tom. Toť vše. Jinak je „divnej“. Kdykoli s ním cokoli řeším, tak si říkám: „kdybys byl Tom, je to jednodušší!“ 🙂

    To se mi líbí

  4. Nádhera to číst, až mi i očka trošku zaleskly. Citáty úžasné, bude dobré se jich držet.

    Takže, byť už je Silvestr dávno v tahu a leden se pomalu končí, pomyslně připíjím (a pozvedám sklenku prosecca, také pomyslně): „na život!“

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s