Předvánoční radosti (materiální i nemateriální)

Prosinec. Venku pořádná zima. Doma v plyšovým župánku a chlupatých papučích (oboje samozřejmě v růžové barvě #koliktije), s pejskem z každé strany a s vánočním čajem v hrnečku hezky teplo. A na mě čím dál víc padá vánoční nálada. Teda úplně poprvé jsem ji nasála už před dvěma týdny (spolu s punčem a svařákem, což na tom mělo veliký podíl!) v Edinburghu, kde blikaly světýlka a hrálo All I Want for Christmas ze všech stran, ale doma v Brně jsem si myslela, že mě to letos mine úplně. Ono když pracujete pro e-shop, kde se už září začínají hromadit ozdoby a o vánoční světýlka pomalu zakopáváte v letních šatech, není to nic, na co byste měli náladu. Nejsem totiž vůbec ten typ, co by výzdobu nebo snad balicí papír řešil už na podzim, a od října si pouštěl Lásku Nebeskou a v listopadu šílel, že nemá všechny dárky #probohaproboha.

Že bych byla jako Grinch? Ale kdepak. Všechno se rozplynulo hned, jakmile kolem mě poprvé projela rozkošná vánoční šalinka, která mi rozzáří oči pokaždé, když ji vidím #koliktijepodruhé. A radost mi toho dělá mnohem víc, jak ty radosti k nezaplacení, tak materiální poklady. Protože si nebudu hrát na žádnýho mnicha z kláštera, co mu stačí chléb, voda a meditace. Kdepak, mně vůbec není blbý přiznat, že mi den dokáže rozzářit nová rtěnka! A tady je můj seznam radostí za předvánoční období:

Vánoční Brno

To, jak mám ráda Brno (si) říkám běžne. Ale před Vánocema? To říkám 57889x denně! Rok od roku je vánoční výzdoba hezčí a každý rok se objeví něco dalšího, letos třeba kluziště pod Joštem nebo krásný trhy s betlémem na Dominikánském náměstí. V lednu se mi po tom všem bude pořádně stýskat!

1) #Kafekafekafe
Kdybych měla říct, jaká jedna jediná věc mi dokáže zlepšit den hned od rána, byla by to odpověď až primitivně jednoduchá. Kafe. Kafe v papírovým kelímku. S nápisem Kofi Kofi a obrázkem hodin. Koupený v malým pojízdným stánku přímo naproti těm hodinám.

S Tomem máme nepsaný pravidlo, že když se nám zrovna podaří jet do práce ve stejnou dobu, nejdu ráno na trénink a když zrovna náhodou (nááááhodou, vůbec nevypadáme na umření každý ráno) nejsme pomalu ani schopní vstát před tou šestou z postele, stavíme se pro kávičku. Protože pak to všechno hned bolí míň. Stokrát!

Nechápu, jak to ta hnědá tekutina s mlíkem dělá, ale je to zázrak, co zahřeje duši minimálně stejně tak dobře, jako ty zmrzlý prsty!

2) #acvičíštyještěvůbec

Skoro stejně dobře, jako kafe na cestu, mi ráno zlepší trénink. Z dlouhodobějšího pohledu vlastně mnohem líp, protože mě nabije endorfinama a pořádně nakopne na dlouhou dobu poté.  Pamatujete, jak jsem nedávno psala o cvičící krizi, kdy se mi na tréninky a při pomyšlení na osu mi bylo zle? Tak teď už je to zase přesnej opak. Už jsem na těch endorfinech k snídani opět závislá. Ale s tím rozdílem, že teď už tam chodím čistě jen s radostí (no dobře, s takovou radostí, jaké jsem v 7 ráno schopná :D) a nestresuju se tím, jestli náhodou nezvedám málo, nejsem pomalá, slabá. Prostě makám a makám, ale netlačí mě myšlenky na závody, čísla, váhy.

Hodně s tím souvisí i fakt, že v současné práci nejsem úplně šťastná a není to tak růžový, jak jsem si plánovala, když jsem dávala výpoveď v té minulé, takže jsou pro mě právě ty tréninky způsobem, jak se od rána nakopnout dobrou náladou, kterou si snažím udržet. Každopádně od ledna mě čeká menší změna, ale o tom třeba jindy 🙂

3) Abych byla #kočička

Jedno staré čínské přísloví říká: nic nerozzáří den tolik, jako kurýr ve dveřích s balíčkem s překvapením v rukou. A nebo to říkám já?

Ačkoliv teď do práce (zatlač slzu Markéto!) tolik neunosím všechny ty šaty, sukně a boty na podpatku, jako do korporátního open space, a většinou mě najdete zachumlanou v teplým svetru, ráda se líčím tak jako tak. A proto jsem měla z balíčku od milujubio.cz s vyhlášenou francouzskou BIO kosmetikou Couleur Caramel  (prý se s ní líčí hvězdy na červený koberec #úplnějakojá) Vánoce. Moje první přírodní dekorativní kosmetika vůbec! Což samozřejmě neznamená, že by se ze mě stávala nějaká BIO žena v batikovaným triku pojídající klíčky. Kdepak, tohle jsou radosti vyloženě pro princezny.

Na ten minerální make-up mi na Instagramu ve Stories přišlo hodně dotazů, a tak zatím můžu říct, že dávám palec nahoru. Kryje méně než ty „klasické“, na které jsem zvyklá, ale působí hezky lehce a přirozeně. Je pečující, bez chemie a drží (a s minerálním primerem viz další odstavce obzvlášť), a navíc ten krásnej obal! Ještě víc jsem si ale zamilovala rtěnku, kterou teď nosím denně (kde jsou ty časy kdy jsem se čehokoliv tmavšího než balzám na rty bála!) a bez rudých obtisků na hrnečcích s kávou rtů u mě podzim ani zima neexistuje. A řasenka? O té mi pár slečen přes Instagram psalo že je perfektní, což ale jako někdo, kdo chodí na řasy, nemám právo potvrdit (i když bych teda byla výbornej marketingovej materiál :D), a tak poputuje za sestrou #ahojterko

4) #župan

Konečně mám kabát úměrný mému věku. Elegantní, ale ne usedlej. Dlouhej, ale ne jako kouzelnický plášť. A hlavně teplej! Sehnat totiž něco, co by splňovalo poslední bod a hlavně bylo hezký, vypadalo skoro jako nadlidskej úkol. Proč 99% kabátů v obchodech není teplejších, než sako?! Pro každýho, kdo si nevozí celej den zadek v autě, ale občas musí vyrazit i na zastávku (a tam čekat, čekat a čekat) nebo snad venčit pejsky absolutně nepoužitelný.

Nakonec jsem, poté co jsem strávila mládí po obchodech, našla ten pravej v Reserved. Dokonce takovej, co splňuje další veledůležitý bod – má zavazování jako župánek! #koliktijepotřetí

5) Spodní prádlo a #potmějekrásnákaždá

Fotku (o její kvalitě, duchaplném výrazu #atak přesto radši diskutovat nebudeme) sem dám mile ráda, ve spodním prádle ne. Vždyť mám blog napojenej i na LinkedIn! Přesto se ale musím pochlubit s holčičí radostí z pražského Boux Avenue na Chodově, kde je (kromě toho, že bych tam chtěla VŠECHNO) nejlepší jedna věc: KABINKY!

Není totiž nic horšího, než vesele kráčet do zkušební kabinky s nějakým kouskem, ve kterým jistojistě budete okouzlující kočička….a v té temné kobce pod těma šílenýma zářivkama ostřejšíma jak na koncertě Rolling Stones zjistit, že máte celulitidu snad i na loktech a na čele rašící rohy. Na tohle je u nás v Brně expert Bershka a Pull and Bear, kde se mi sice líbí spousta věcí, ale poté, co vlezu do kabinky, si místo šatiček odnáším maximálně tak depresi. Zatím co Háemko….joo, tam jsem docela dobrá. Tam mě ty věci k pokladně lákají samy!

Ale abych se do toho nezamotala úplně (Na téma nepřátelské kabinky bych mohla napsat trilogii!), v Boux Avenue si můžete zvolit tři typy světla – denní, přítmí a noční (a tam je krásná každá haha), takže zářivková deprese v podprdě nehrozí.

6) #hrnečekradosti

Co by to bylo za prosinec bez svařáku. Jak toho na Vánočních trzích, tak toho domácího. Aneb když nejde Markétka za svařákem…

Musím se pochválit, že umím fakt dobrej! A protože sdílená radost je ještě větší radost, tu máte nejjednodušší recept nerecept na radost tekutou:

Na 2 hrnečky:

• 500ml bílého vína (ale ne Pálavy! Jestli ji chcete vařit, tak to mi ji radši dejte!)
• 50ml bezového sirupu
• koření – hlavně hřebíček a trochu skořice

7) #překvapení

Na světě snad není člověka, co by miloval překvapení víc, než já. A tak je jasný, že jsem další Vánoce měla s dalším balíčkem. Tentokrát to byla krabička plná holčičích radostí. Přesněji Beauty box FAB5FIVE, což je předplatitelská služba, kterou si můžete předplatit třeba jako časopis. A každý měsíc z balíčku nadšeně lovit 5 různých kosmetických radostí od značek, které u nás ještě nejsou běžně k sehnání, a už vůbec ne na každém rohu v drogerii.

Já jsem dostala na vyzkoušení listopadovou krabičku, a musím říct, že to používám pravidelně – nejlepší minerální podklad pod make-up, lak na nehty Korres i příjemnej čistící krém (ale potěšil by i nějakej rozjasňovač….nebo rtěnka, další rtěnka!).

Jako holčičí radost je to skvělý, ale jako dáreček pod stromeček snad ještě lepší!

8) #avástakysním

Další z malých….ehm teda pořádně velkých radostí jsou víkendové snídaně. Tím si vynahrazuju všechny ty chleby s přilepeným ubrouskem, co do sebe házím hladová hned po příchodu do práce po tréninku. A zatím co Tom venčí pejsky, já to můžu hezky nachystat. Nejoblíbenější jsou momentálně vajíčka, párečky a slaný lívance. A nejlepší je, že dneska je pátek, takže….

9) Olomoucká u nás doma aneb konečně #somuvařila

Jak lépe nakončit článek plný radostí, než nějakým dobrým jídlem? Vždyť jídlo je radost. Co radost, láska! Asi nebude žádná novinka, že moje nejoblíbenější jídlo je Bun bo nam bo. To z Olomoucké tržnice, ze třetího bistra! Lepší jinde není, za to dám ruku do rozžhavenýho rybího octa! A protože je moje láska k téhle vietnamské dobrotě tak velká, Olomoucká tak z ruky a poblíž jen vietnamský bistra kde to je dobrý (a dobrý je za tři!), odhodlala jsem se vyzkoušet to i doma. Protože se dobře znám a znám i svůj kulinářský talent, neměla jsem žádná velká očekávání, ale…..překvapila jsem sama sebe! Recept od My Cooking Diary se tak osvědčil, že se domácí verze blížila té pravé. Jak vzhledem, tak dokonce i chutí! (Ne)skromně si dávám 7 bodů z 10. To proto, že tu pravou chuť zálivky musím ještě vypilovat.

10) Pholívka, kterou jsem si dlouho nedala jen proto, že jsem nevěděla, jak se čte

A i když to teď bude vypadat, že jsem objevila ameriku o 500 let později, jídlem prosince je pro mě Pho! Nebyla to úplně láska na první pohled (to jsem ještě truchlila, že jsem si nedala Bun bo nam bo), ale teď bych nejradši „k našim Vietnamcům“ chodila denně. Nic totiž v zimě nezahřeje a nezažene přicházející nemoc víc, než miska horké radosti. Vyzkoušeno. Dvakrát. Tento týden.