#avastakysnim 1 večeře a 3 snídaně

Říká se: na nákupy jídla nechoď hladový. A možná by se mělo říkat taky: článek o jídle nepiš hladový. Hrozí pak poslintaná klávesnice a přespříliš chvály všeho, co se dá sníst.

Ale dneska to nevadí. Hlad sice mám, ale tentokrát přemíra chvály nevadí. Všechny 4 místa si to totiž zaslouží. 4 místa z kategorie #avástakysním, 4 místa kde se dobře najíst. Jednou kam na dokonalou slavnostní večeři a hned třikrát kam na snídani.

Mechové království na D1

Snad každý to znal. Když se vyjíždělo z Brna po dálnici, po pár minutách se po pravé straně objevila hrůza hrůz nedostavěná stavba s netypickou střechou, která chátrala a chátrala a s každou další cestou po D1 vypadala hůř. Pamatuju si to tak snad odjakživa. Ale nikdy bych neřekla, že se do toho domu hrůzy jednou podívám. A už vůbec ne, že tam jednou bude nejlepší restaurace, ve které jsem kdy byla!

Teď už to tam víc než rok jako žádná rozpadlá barabizna nevypadá. Naopak, je tam 4 hvězdičkový hotel, restaurace Signature a kasino.

Když jsem dostala právě pozvání do Signature, upřímně jsem z toho měla trochu obavy. Nikdy jsem v žádné extra luxusní restauraci nebyla, spoustu posh názvům jídel #kostkaveskluzu vůbec nerozumím, nevím jak se tahají šneci z ulity ani jak chutnají žabí stehýnka a bála jsem se, že tam budu vypadat jak buranka Vivian z Pretty Woman, až mě posadí za stůl s 6790 příborama, a já nebudu ani vědět, kterým začít.

Všechny obavy ale zmizely hned s první skleničkou prossecca. Z fotek jsem věděla, že interiér bude perfektní, a ze všeho nejvíc jsem se těšila na pravý (!!) mech, co tam mají na stěnách! Díky dřevěné podlaze a dřevěným detailům na stěnách to působilo tak útulně, díky designovým židlím stylově a cekově s nádechem luxusu (a já už zním jak nějakej příšernej reklamní katalog, asi bych měla pracovat míň :D). Jak říkal i sám pan majitel, cílem je aby tam všechno bylo perfektní, od (nejmilejší!) obsluhy přes jídlo až po inteirér nebo ručně dělané keramické talíře, ale zároveň tak, aby se tam nikdo necítil špatně a že se tam snad nehodí, protože není dostatečně posh. A tak to i bylo. Na jedné straně pán v mikině, co vypadal, že právě vylezl z kamionu (a tak to asi i bylo #nečekaně), na druhé straně mladý pár, kde slečna slavila narozeniny (a když pak zaměstnanci restaurace se zpěvem nesli dortík s prskavkama a její kluk vypadat tak strašně dojatě, že to málem dojalo i mě, jen jsem napjatě čekala, kdy poklekne. Ale ne no :D).

Hlavním bodem večera bylo degustační menu o asi 8 chodech. Navíc s párováním vína. A hned po prvním chodu s první skleničkou vína jsem věděla, že to tady budu milovat. Když řeknu, že to byl domácí chleba se škvarkovou pomazánkou, bude to znít srandovně, ale….to bylo TAK MOC dobrý! A humrový bisque (krémová polévka z vývaru z korýšů, jak už teď vím) s krutony a fazolkami fava? Jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy jedla, vážně. Nebo kachní foie gras, co mě nikdy nelákalo? Tady bych si klidně třikrát přidala! Stejně bych mohla pokračovat u domácích gnochci carbonara a dalších chodů…

Z večeře jsem se musela skoro odkutálet, nohy se mi ze všech těch skleniček vína trošku motaly, ale byla jsem nadšená jak už dlouho ne.

Degustační menu stojí 1190 a párování vína 690 (hlavní jídla z menu jsou kolem 400) což z restaurace dělá místo na výjimečné posezení a asi těžko něco, kam si zajedete 2x týdně na oběd, jen tak. Ale tak to má být. A na oslavu výročí, narozenin, nebo něčeho výjimečného, to podle mě rozhodně stojí.

Jo a dělají i snídaně (all inclusive za 290), kvůli kterým mě tak mrzelo, že jsem nezůstala v hotelu až do rána! Hned po příjezdu jsem Tomovi vyklopila, že až jednou budeme mít auto, toho vysněnýho Mini Coopera, sem si hned ráno zajedeme na čerstvý pečivo!

A když už jsme u těch snídaní, je čas se přesunout z mechového království o kousek dál. Nebo spíš blíž do Brna?

Kozí sýr a nejlepší momenty na Zelňáku

Jedno z mých nejoblíbenějších míst v Brně? Zelňák! O všedních dnech a v sobotu tu pořídíte na trhu čerstvou zeleninu, bylinky i kytičky. Výhled na Petrov, ze všech 4 stran krásný budovy….a v jedné z nich, v rohu úplně dole, moje oblíbená kavárna. Uvnitř moderní industruální interiér, venku bílý dřevěný lavice z palet, v lední večer (a nebo klidně odpoledne, i to se stávalo :D) ideální místo na posezení s kamarádkou a skleničkou bublinek. I přímo zevnitř je ze stolků u velikých oken vidět na celé náměstí i Petrov, obsluha byla snad vždycky milá, a navíc tam mají tak ňuňu roztomilý cukříky ke kávě, že bych snad začala i sladit! Ale to nejlepší jsou rozhodně snídaně! S holkama jsme se tam občas v neděli ráno potkávaly, abychom si pověděly všechny novinky, drby i důležitosti, a hlavně se dobře najedly. Můj největší favorit je kozí sýr s medem a čerstvou bagetkou s máslem, kamarádky si vždycky chválily vajíčka a omeletu. Ale jak někde vidím kozí sýr, mám jasno a dál nečtu…A abych nezapomněla, cheesecake je jeden z nejlepších v Brně a latté i capuccino taky na jedničku.

Pořádná porce kofeinu. Doslova.

Koffein na Gorkého. Kavárna otevřená relativně nedávno, byla jsem tam teprve dvarkát, ale hned první snídaní si mě získali. Výběr mě baví, není to jen klasika vajíčka-a-když-chceš-něco-jinýho-tak-jahodová-palačinka, ale spousta lákavých kombinací, které mění. Třeba spousta verzí palačinek, slané i sladké, nebo špaldových lívanců. Poprvé jsem měla palačinku s kozím sýrem, sušenou šunkou a pestem a s Tomem napůl karamelové lívance, podruhé špaldové lívance s lososem a špenátem (to bylo tak boží, že jsem hned další den rozpalovala pánev doma!). Káva opět na jedničku, obsluha milá a interiér příjemnej….zkrátka ideální místo na nedělní snídani.

Láska po půlnoci, vejce Benedikt a non stop (bez Michala Davida)

Bar který neexistuje. Po večeru stráveném v něm možná nebudou existovat žádné vzpomínky na pár hodin, ale Bar ve skutečnosti existuje parádně. Vždyť o něm psali i v The New York Times! Originální nápojový lístek (jedno léto tam měli nazvané podle slavných osobností…tak jsme s kamarádkou okmažitě objednaly George Cloonyho, aniž bychom věděly, co je uvnitř. No, ten nejsilenější pánskej drink to byl), nejmilejší obsluha, prostředí jak z Velkého Gatsbyho a….lepší místo pro přípitek něčím ostřejším si snad neumím představit. A nebo….stejně skvělej, ale úplně jinej je Super Panda Cirkus od stejných majitelů, kde jste už od vstupu do neoznačených dvěří za fialovým závěsem jak v divadelním představením. A zhruba před rokem do téhle povedené barové rodiny přibyl třetí. Úplně jiný, vlastně stejně jako Bar a Panda, jiný jako cokoliv ostatního. Nejzajímavější na 4Pokojích (kromě toho, že nejsou 4 a kromě toho božího neonovýho nápisu!) je, že je to prakrticky Non Stop podnik. Když se řekne něco takovýho, představím si zaplivanej pajzl někde u nádraží, kde potkáte ve 3 ráno jen ty největší trosky. Ale tohle je Non Stop v hodně slušným kabátku. Podle denní doby se mění i nápojový a jídelní lístek.

Poprvé jsem tam byla na drinku s mým mužem. Od 10 asi do 1. To si moc dobře pamatuju, protože přesně o půlnoci se za neonovým Láska rozsvítilo po půlnoci. A až minulý víkend jsem se tam konečně podívala i v době snídaně, což jsem si tak dlouho přála. Přijela mi z Prahy Hanička, tak jsem ji vzala na snídani. Riskla jsem to a zkusila podnik, kde jsem sama snídani ještě neměla…a vyplatilo se to. Vejce Benedikt s roastbeefem byly boží! Káva mi sice nechutnala vůbec, ale to proto, že já piju jen capuccino a latté a tady dělají pouze filtr (což jako kávový buran neocením, a našlehaný mlíko se na to nehodilo vůbec). Každopádně, sem ráda zajdu znovu. V jakoukoliv dobu!

P.S. Omlouvám se za přehlídku špatných fotek z dobrého telefonu s dobrým úmyslem.

P.S.2 Plán zněl jasně. Napsat krátkých pár tipů kde se dobře najíst. No…klasicky to trošku nevyšlo.

P.S.3 Kdybyste si přesto mysleli, že si zasloužím hlas v blogerské soutěži, můžete tak učinit zde. Kdyby ne, zlobit se nebudu. Vždyť ani čárky nepíšu pořádně podle pravidel, ale tak, jak se to zdá mé blonďaté hlavě.