Dubaj, část I.

 

Když na mě na Facebooku a Instagramu vyskakovaly další a další fotky z Dubaje, říkala jsem si: „Proč bych měla jet tak daleko, abych viděla jen beton a sklo uprostřed pouště? A proč vůbec lidi dělají takový kraviny, jako je ježdění na umělé sjezdovce někde na konci světa, když jsou blízko tak krásný města se skvělou atmosférou? A proč se někdo jezdí koukat na samej luxus, zlato, nalešťenej mramor, drahý auta a ještě dražší hotely?“

Ale stačilo, aby na internetu vyskočili levný (4000 za zpáteční z Katowic!!) letenky a hned jsem přehodnotila názor.  Najednou to bylo město, kde je všechno NEJ NEJ NEJ a chci to vidět, ze zvědavosti.

Vtipný je, že jsme s Tomem v lednu randili jen něco málo přes měsíc, a už jsme v ruce drželi pasy a kartu a kupovali letenky na konec května. Trošku bláznivý, ale vyplatilo se to. A jak! (Buď to tam je, nebo to tam není #moudro #neasi…a tady to bylo hned od prvních chvil). 

Na velkou tabulovou zeď jsem napsala dny k odškrtávání, a těšení mohlo začít.Krátce před dovolenou jsem vymyslela (a za ten nápad si pak děkovala!), že bude lepší jet den předem, abychom se nemuseli stresovat, že nestihneme let, nebo naopak nečekali v Katowicích na letišti milion hodin. Na Booking.com jsem nám zamuluvila krásnej a levnej pokoj (800 pro oba) přímo na hlavní ulici, takže jsme si dovolenou prodloužili o jeden den a užili si krásnej večer v Polsku (a ráno v kavárně Kofeina posnídali NEJLEPŠÍ párečky na světě!)

Katowice ale určitě nejsou město, o kterým pak budete všem vykládat, jaká je to nádhera. Není. Pěkný tam jsou tak 3 hlavní ulice, náměstí a vyhlídka na město, jinak je to přehlídka paneláků a stroj do 70. let. Ale ty stylový kavárny a výbornej sernik to všechno vynahradí! (No a v tom obchoďáku bych taky zvládla strávit nějakou hodinku :D). A ta zlatá stěna a tyrkysový rámy oken v hotelu? To nutně potřebuju doma!

 

 

 

 

 

 

 

 

6 hodin letu. S Wizzairem. #tonechceš. Lowcost je lowcost. (ale na cestu jsme si koupili prosseco, tak to tolik nebolelo :D)

A jak velkej lowcost to byl, jsme se přesvědčili hned po příletu. To největší a nejmodernější letiště světa byla totiž jedna z věcí, na co jsem se těšila. Až uvidím místo, ze kterého každou minutu startuje letadlo. A kde se ročně pohybujou miliony a miliony lidí.

Ale to, kde jsme přistáli, mi zrovna extra moderní nepřipadalo. Dlouhý holý chodby, prázdý haly, nikde nikdo kromě zaměstnanců. Říkala jsem si „jooo, to je tak velký, že ta hezký část je asi někde dál!“

A když jsem se zaměstnanců zeptala, kde najdeme metro, a ti dostali záchvat smíchu, byla jsem z toho dost zmatená.

….a pak jsme se dozvěděli, že na tom největším letišti nejsme. Že jsme někde na konci světa, na letišti, který do budoucna bude největší na světě. Ale teprve se staví. A oficiálně není ještě otevřený.

Zatím je to prý hlavně pro dopravní ledatla.

Takže…mražený ryby. Balíky oblečení. A my! 😀

Místo toho, abychom dali 3 Dollary za cestu metrem z toho hlavního (a oficiálně jediného :D) letiště, jsme zaplatili 10x tolik, abychom se dostali z toho konce světa #dubajneníprochudý.

Takový překvapení s letištěm jsme sice nečekali, ale už samotná jízda taxíkem po nejširší dálnici (7 pruhů jedním směrem!) byla zážitek. Z obou stran mrakodrapy, miliony světýlek… Taxíkář z nás musel mít opravdu zážitek, jak jsme ukazovali na každej mrakodrap a nad vším jásali (a ptal se nás, jestli jsme z Maďarska #skoro).

Nikdy jsem nebyla v Americe a nikdy jsem neviděla tolik vysokých moderních budov najednou, takže tohle pro mě byl zážitek už od první chvíle.

Stejně tak **** hotel, který byl ještě luxusnější, než jsme čekali – ta obrovská vstupní hala, všude mramor, župánky, papučky perfekrní servis. Smáli jsme se tomu, že si tam lidi musí myslet, že jsme bohatí stejně jako oni…a my přitom jen vychytali skvělou slevu na Booking.com (4000 se všemi poplatky i se snídaní za jednoho na 4 noci).

 

 

Aby toho nebylo první večer málo, hned poté, co jsme se ubytovali, jsme vyrazili na procházku. V Dubaji už sice bylo půl 12, ale my jsme jeli ještě na českej čas, takže o 2 hodinky míň. K tomu nadšení, že jsme konečně tam, tak na nějakou únavu nebylo ani pomyšlení. Myšlenka byla, že se půjdeme projít k moři. Podle mapy to vypadalo fakt blízko, tak proč ne…

Obrovská facka přišla hned, jak jsme vylezli před hotel. Během pár minut jsme byli celí mokří. Kombinace potu a ta šílená vlhkost vzduchu mi lepila sukni k nohám, Tom byl jak miss mokré tričko, z čela nám tekly proudy potu…no nádhera. Myslela jsem si, že mám ráda teplo a že vím, co znamená pojem vedro, ale celých 25 let jsem byla úplně mimo. Něco takovýho jsem si neuměla nikdy ani představit.

Neodradilo nás ale ani to, že jsme nenašli chodník a museli jít podél dálnice, a když už se chodník objevil, stejně to vedlo jen okolo silnice, staveniště, silnice, silnice a staveniště. Poté, co jsme takhle šli snad hodinu, zatroubilo na nás několik taxíků a po moři nebylo ani památky jsme pochopili, že v Dubaji se pěšky nechodí. Jo jo, Dubaj není pro chudý, jak jsme se ještě mnohokrát přesvědčili.

Hodinky najednou ukazovaly jednu v noci, už jsme byli podle mapy hned u pláže, ale prostě NEBYLO MOŽNÝ se dostat přes 12 proudů dálnice, nohy jsme měli úplně uchozený jsme se rozhodli to pro tentokrát vzdát, a k moři se prostě podívat až ráno. A hezky se tam nechat odvézt! #dubaistyle

Metro už dávno nejezdilo a my jsme museli vypadat tak zoufale, že nás zaměstnanec dopravního podniku poslal posledním nočním vlakem, bez jízdenky, a ještě nám poradil, ať si z té konečné zavoláme Taxi. Vypadal úplně jako Umpa Lumpa z Továrny na čokoládu a byl jak pohádkovej kouzelnej dědeček – zjevil se, když bylo nejhůř, poradil a zmizel 😀

 

 

Z okna hotelu nebylo přes zamlžený sklo v noci moc vidět, ale ráno jsme zjistili, že přímo před námi je ta umělá sjezdovka v obchoďáku. A když jsem se na tu kombinaci pouště s vysokýma domama koukala poprvé, popáté i podesáté, pořád jsem nemohla věřit tomu, že tam opravdu jsme a všechno vidíme na vlastní oči. Moje první cesta mimo Evropu!

Úplně mrtví jsme padli do postele a doufali, že další den se Dubaj předvede v lepším světle. A taky že jo.

Probudit se ráno ve veliké královské posteli a s tím, že jediná starost dne bude, co si vybrat k snídani (vcšechno!) nebo kam se projít večer? K nezaplacení! A když jsme pak po snídani vyšli na terasu (nebýt Ramadánu, snídá se i venku 😦 ) a viděli okolo ty mrakodrapy, zase jsem byla jak Alenka v říši Divů.

O tom všem ale až příště 🙂

 

 

P.S. Kdyby vás cokoliv o cestě/Dubaji zajímalo, moc ráda poradím! #všechnovímvšechnoznám #neno

Ubytování v Katowicích – hotel Sentral Apartments

Cesta do Katowic – Polskibus. Dvoupatrový pohodlný autobus, z Brna cca za 300Kč.

Kavárny v Katowicích – Synergia (NEJLEPŠÍ sernik) a Kofeina (NEJLEPŠÍ snídaně!)

Letenky – https://wizzair.com (vždy hledám nejlevnější přes http://www.azair.cz

Ubytování v Dubaji – Hotel Atana